16.06.2020 – ČSRU INFORMUJE

Nechtějte po mně, abych seděl jen v kanceláři


Ragby bylo jasnou volbou pro Antonína Brabce, který již od útlého dětství trávil čas na tatrováckém hřišti pod Strahovem.

"Rugby se stalo smyslem mého života," říká v otevřeném rozhovoru syn bývalého hráče, kapitána, trenéra, správce a nakonec i předsedy klubu RC Tatra Smíchov Antonína Brabce staršího. Jedna s nejvýraznějších postav tohoto sportu v tuzemsku posledních 30 let.

Současný sportovní ředitel České rugbyové unie rozvířil stojaté vody a po korono virové pauze změnit klubové působiště. Po třech letech strávených v Říčanech se přesunul do pražských druholigových Petrovic.

"Musíme investovat do práce s trenéry a ty nejlepší dávat k mládeži, kde nám s vyspělejšími státy ujíždí vlak" uvádí Antonín Brabec.

Minulý týden jste nastoupil na místo sportovního ředitele ragbyového klubu v Petrovicích. Zároveň vedete tento sportovní úsek v celém českém ragby, nebude toho na vás hodně?

Ne, vždyť jsem vyměnil klubovou činnost v jednom klubu za činnost v druhém. V Říčanech jsem toho měl na starosti podstatně více, než budu mít v Petrovicích. Bude to hodně o sportu, práce s trenéry a hráči. Na unii je to trochu jiné.

V čem?

Na unii je pozice sportovního ředitele mnohem více organizační a řídící. Odehrává se především v kanceláři. Jednám a pracuji hodně se zástupci sportu ve výkonném výboru ČSRU, šéf-trenérem, manažerem rozvoje, školiteli, předsedou sportovně-technické komise, komise mládeže, metodické komise, ženské komise, reprezentačními, funkcionáři klubů a sportovními funkcionáři mimo ragby. K tomu ještě komunikace na úrovni sportu s Rugby Europe a World Rugby. Hodně lidí si myslí, že mám široké pravomoci a možnosti, ale tak to není. Sportovní úsek jsme v zásadě dva lidé, já a kolega Daniel Beneš, který je jako manažer rozvoje a školitel trenérů především v terénu. Jako většina lidí působících v českém ragby se snažím dělat věci navíc, školím trenéry, spravuji část webu, píši a vkládám články, připravuji metodické materiály. Chci, aby se informace dostali k co nejvíce lidem a ragby bylo více vidět.

A v Petrovicích?

Tam budu konečně více na hřišti, hlavně odpoledne a v podvečer. Takže rodina mě uvidí až večer nebo někdy o víkendu. Budu předávat trenérům a hráčům zkušenosti, které jsem nasbíral doma i v zahraničí. Myslím si, že kombinace práce trenérů nebo sportovních manažerů pro unii a kluby je v současné době nezbytná. Zatím nemáme v českém ragby dostatek kvalifikovaných lidí, abychom si mohli dovolit je nechat pracovat pouze od stolu. A když vidím, jak ostatní trenéři, trénují odpoledne nebo večer v klubech, tak se mi po takové práci trochu stýská a chci být alespoň částečně na hřišti a předávat svoje zkušenosti a znalosti.

Říčany mají v českém ragbyovém světě přeci jen silnější pozici než Petrovice. Není to pro vás trošku sešup dolů?

Petrovice jsou pro mě výzva. Říčany patří dlouhodobě mezi nejlepší kluby v zemi. Na české poměry mají hodně skvělých a progresivních odborníků, kteří ragby rozumí. Když se ozvaly Petrovice, s tím že hledají nějakého zkušeného, kdo jim pomůže sportovně posunout klub dál, uvědomil jsem si, že je to pro mne příležitost opět vylézt na hřiště a jít s vlastní kůží na trh. Petrovice velmi dobře a dlouhodobě pracují s dětmi, což se projevuje nyní u mládeže a v budoucnu se to projeví i u seniorů. Klub má, také výborný ženský tým. Vedení klubu investuje do zkvalitnění zázemí, tréninkového vybavení a nyní do sportovní struktury a managementu.

Jaký by měl tedy být váš přínos?

Poskytnu klubu veškeré své zkušenosti s trénováním, vzděláváním a sportovním řízením. Budeme pracovat na herním projevu klubu, kultuře, centru formování mládeže, programu pro trenéry a rozhodčí. Prezident klubu Tomáš Pešír je zkušený sportovní manažer, který pracuje v českém fotbale a jako bývalý profesionální sportovec velmi dobře ví, jak by měl sportovní klub vypadat a fungovat. Ragby mu není cizí, je z ragbyové rodiny.

A kdy tedy budou Petrovice na úrovni Říčan?

Věřím, že brzy (úsměv). pro mě v tom není žádná rivalita. Říčany, stejně jako třeba Tatra Smíchov, kde jsem stále členem, mám moc rád. Nejsem vyhraněný klubista, pro mne je na prvním místě ragby. Pro Petrovice chci připravit dobrý sportovní projekt. Bez něj to nejde, je třeba ho dodržovat a pravidelně vyhodnocovat, neřídit klub ze dne na den.

Časově obě funkce skloubíte?

Při svém nástupu mi prezident unie Dušan Palcr řekl, že ve svém volném čase si mohu dělat, co chci, takže jsem zůstal v Říčanech a pracoval dále pro klub. Nejsem zaměstnanec unie, ale jsem OSVČ, najatý na určitou činnost, která probíhá převážně od rána do odpoledne. Někdy to může být i pozdě odpoledne nebo případně o víkendu. Dobrovolných přesčasů mám více než požehnaně, ale skloubit to určitě jde. Nicméně na své pracovní unijní pozici nelpím. To co dělám mi musí především dávat smysl.

Přejděme obecně k českému ragby. Proč národní nehraje vyšší úroveň? V celé zemi se do ligových soutěží neposbírá ani dvacítka patnáctkových týmů ...

Národní tým se určitě vrátí o úroveň výše. Tam nahoře, kde jsem hráli dříve (Championship), nám ujíždí vlak. Stále nedostatečně investujeme do vzdělávání a práce s trenéry. Je to dlouhodobá práce. Kvalitní trenéry potřebujeme především u mládeže, ti nám pak budou generovat kvalitní hráče. Kluby musí pracovat s talentovanými hráči v klubových centrech formování. I když se základna pomalu rozšiřuje nedokážeme zatím generovat větší množství kvalitních hráčů a trenérů jako ve vyspělejších zemích. I proto chci přímo pracovat s mladými nejen v klubu, ale i v regionálních výběrech a reprezentacích. Věřím, že takto se české ragby může posunout kupředu. Zájem o náš sport v České republice je. Na druhou stranu musíme pracovat s českou realitou. V tuzemsku prostě v ragby není a nebude takový profi svět jako vidíte ve Francii a Anglii. To, ale neznamená, že bychom měli v naší snaze polevit.

Je zde, ale snaha nějakým způsobem ragby profesionalizovat, například projekt sedmičkového výběru pod hlavičkou Dukly.

Elitní tréninkové programy pro nejlepší hráče a hráčky nutně potřebujeme, ale vlajkovou lodí našeho ragby jsou národní týmy. V drtivé většině zemí jsou a stále budou patnáctky, které jsou hlavním tahounem a je to dobře vidět i ve světě. Popularita a prestiž patnáctek je neotřesitelná. Nezměnil to ani fakt, že se ragby dostalo na program Olympijských her v sedmičkách. Patnáctky a sedmičky se nicméně musí dobře kombinovat a nejvíce to platí pro země jako jsme my, které nemají velkou členskou základnu. Kdo tvrdí opak, nemluví pravdu.

A Dukla?

Sedmičky jsou technicky, takticky a kondičně nesmírně náročné. Když to všechno nemáte, jste na hřišti jako nahý. Mnohem více jsou vidět nedostatky, třeba v dlouhých přihrávkách v rychlém běhu, fyzičce či bránění jeden na jednoho. Země s velkou ragbyovou základnou postaví bez problémů i několik silných sedmičkových výběrů, zejména proto, že mají z čeho vybírat. Vybudovat sedmičkový výběr konkurence schopný na světě nebo evropské úrovni bez kvalitní ragbyové základny nejde.

To nezní optimisticky.

Ve světě je obrovská konkurence, je třeba zasadit české ragby do širšího kontextu. Pokud nevytvoříme silné základy, nikam se nepohneme. Současnou generaci už o tolik nezlepšíme. Opakuji: klíčové je nyní investovat do práce s trenéry, kteří budou generovat hráče. Navíc se práce s nimi nesmí zastavit. trenér není nikdy hotový, pořád se má co učit. Ragby se vyvíjí, jde rychle dopředu. Mění se pravidla i trenérské metody. Musíme se inspirovat a učit v zahraničí.

Vy sám často jezdíte na školení nebo zahraniční stáže.

Zahraniční zkušenosti mi dávají strašně moc, posunuje mě to dál a navíc získávám odstup a energii pro další působení doma, v Českém ragby. Dělám to ve svém volnu a dlouhodobě. V roce 2019 jsem byl s Filipem Vackem (sportovní ředitel RC Tatry Smíchov) na stáži v jihoafrické regionální unii KwaZulu Natal Sharks Rugby Union a týmu Super Rugby Sharks. Letos jsem je měl navštívit znovu, ale několik dní před odletem vše přerušila pandemie Covid - 19.

Jak se díváte na dodržování ragbyových hodnot?

To souvisí s vývojem v celé společnosti, mezi lidmi panuje stále hodně napětí. Je důležité ragbyové hodnoty skutečně žít a předávat je dětem a mládeži. Nemít je jen na plakátu. Myslím si, že pomůže, když odcházejí hráči na zkušenou do zahraničí. Přináší zpět nejen ragbyové zkušenosti, ale také ragbyovou kulturu. Na svých cestách do zahraničí potkávám hodně trenérů, kteří se se mnou dělí o své zkušenosti a je jedno jestli trénují Super Rugby, národní tým Jižní Afriky nebo jen školní tým. Na jižní polokouli jsou lidé velmi otevření a předávají si poznatky, inspirují se. Tady vám soupeř často neposkytne k analýze ani video ze zápasu ...

Jsem, ale stále optimista a ragby rád hraji, trénuji nebo učím, ať jsem kdekoli ...

Petr Býma, sportovní novinář a hráč ARC Iuridica
Alexander Křížek, člen VV ČSRU

Antonín Brabec
(*1973)

Národní tým 15s - 50 utkání (1994 až 2010)
Národní tým 7s - 30 turnajů (1996 až 2012)

Hráč roku 1995
Trenér roku 2010 a 2011
Osobnost ligy 2019
Akce roku 2010 (mezinárodní turnaj Prague Beach Rugby)

Několikanásobný vítěz ligy, poháru, sedmiček jako hráč a trenér.
(RC Tatra Smíchov, RC Mountfield Říčany, RC Sparta Praha)

Hráč nejvyšší soutěže od roku 1990.

Zahraničí:
- francouzská třetí nejvyšší soutěž Sporting Nazairien Rugby
- anglická třetí nejvyšší soutěž Clifton RFC
- francouzská nižší soutěž Rugby Avenir Lescarien
- anglická nižší soutěž Marlow RFC

Bývalý kouč mládežnických a seniorských národních týmů 15s a 7s.

Trenér od roku 2005.
Brabec_10.jpeg

(PM)